A protože jsem prošvihla  1.termín, který paní doktorka mamce stanovila, nastoupila mamka do porodnice dřív než jsem se přihlásila sama. V pondělí 29.září nás taťka odvez do porodnice, mamka se ubytovala na pokoji a poslala taťku domů. Paní doktorka udělala vstupní vyšetření a ultrazvuk a řekla mamce, že bych mohla vážit 3700 gramů, ± půl kila. Při představě, že bych mohla vážit při narození 4200 gramů, mamka neskákala zrovna radostí do stropu. A navíc, ve skutečnosti to pak nebylo až tak horký. V pondělí se nic nedělo, až na to, že mamka dostala k obědu na uvítanou takový oběd, že na něj do smrti nezapomene. V úterý mamka dostala tabletu na vyvolání a vypadalo to, že se mohlo něco dít. Jenže večer všechny bolesti přestaly a mohlo se začít znovu. To se opakovalo i ve středu, zase tableta na vyvolání, sem tam bolesti, ale večer jako když utne. Já totiž měla nařízeno od dědy, že se nesmím narodit dřív než ve čtvrtek. Byl totiž celý týden na cestách a nechtěl prošvihnout moje narození. A protože vím, co se sluší , přihlásila jsem se ve čtvrtek v 0.30. Mamka se probudila s dost divným pocitem a zjistila, že jí praskla voda. Tak si sbalila pár věcí a sestřička ji odvedla na porodní sál. Předtím ještě zavolat taťkovi, že se konečně začíná něco dít, ale poslala ho spát, protože nepředpokládala, že by to zas byla nějaká rychlovka. A měla pravdu. Až v 7 ráno sestřička řekla, že je na čase zavolat nastávajícímu taťkovi. To už se dozvěděli i prarodiče, že se konečně chystám na svět. Taťka přijel okolo 9. To už měla mamka za sebou perné chvilky a byla moc ráda, že ho vidí. A že mu to v tom zeleném doktorském oblečení slušelo  . A tak už jsme na to byli tři. Mamka se se mnou občas vykoupala, protože tvrdila, že jí to pomáhá. Taky jsme cvičily na míči. Když jsem o sobě dávala vědět, tak funěla jako pejsek, když je mu horko, a taky to vypadalo, že taťka odejde s pár zlomenými prsty….by člověk nevěřil, jakou může mít ženská sílu  Taťka seděl v křesle, hrál si s mobilem, sem tam mamku rozčiloval, protože si z ní dělal legraci, ale mamka byla moc ráda, že jí někdo rozptyluje a odvádí pozornost.

V půl jedné se paní doktorka rozhodla, že mamce trošku uleví, a dali jí kapačku. Přeci jen už se to táhlo dost dlouho a to nejdůležitější nás teprve čekalo. Ve 13 hodin přišel taťka a řekl, že bych se mohla narodit během hodiny. Mamka by byla nejradši, kdyby to bylo během 10 minut. No nakonec měla pravdu paní doktorka. Po 14.hodině jsem se rozhodla, že je ten správný čas na to, abych zjistila, co mě čeká tam venku. Paní doktorka řekla mamce, že je čas a tak jsme šly na to. Taťka držel mamku celou dobu za ruku. Mamka byla chválená, jak je šikovná. Tak už jsem ji nechtěla dál trápit a ve 14.23 jsem se vylodila . Ale místo, aby mě dali k mamce, nesli mě někam vedle. Ale dával na mě pozor taťka a taky si mě hned vyfotil. Dostala jsem taky náramek, abych se mamce a taťkovi neztratila, a konečně mě dali k mamce. Byla jsem z toho všeho tak unavená, že jsem neměla ani chuť na jídlo. Ale i to se časem zlepšilo a teď baštím moc pěkně. Tak to by bylo asi tak všechno.